Aktuální aukce

Zahájení limitace:  4. 5. 2026 00:00  |  Ukončení limitace:  30. 5. 2026 00:00  |  Živá aukce:  31. 5. 2026 12:00

„Spolupráce s Galerií KODL trvá deset let a je pevnou součástí naší činnosti. Vážíme si důvěry, s jakou nás galerie i autoři opakovaně podporují. Výtěžek letošních aukcí nám pomůžou dál poskytovat komplexní služby pro lidi s poraněním míchy a jejich rodiny. Děkujeme všem, kteří se do aukcí zapojili.“  David Lukeš, ředitel Centra Paraple.

Díla dražena pro Centrum Paraple

Karel Gott: Praha a Vltava
olej na plátně, 1994, sign. PD, 50 × 60 cm, rám
Ženský akt jako alegorické zpodobení řeky patřil k motivům, k nimž se Gott vracel s obzvláštní péčí. Na plátně Praha a Vltava (Prag und die Moldau) leží nahá žena jako proud samotné řeky. Ladné linie jejího těla sledují vlnící se tok, za nímž se rozkládá zhutněná, snová veduta historického města – věže, kupole a průčelí staroměstské zástavby i hradčanského panoramatu. Jde o nové uchopení tématu již jednou zpracovaného v obrazu Ležící akt s Prahou. U obou děl převažuje smyslný, barokní náboj: ženské tělo jako alegorický nositel krajiny patřilo k motivům, v nichž umělec nejzřetelněji nacházel průnik vlastní senzuality s výtvarným vyjádřením. Kolorit je typický pro autorův styl, pohybující se mezi expresionismem, surrealismem a naivismem. Teplé okrové tóny pleti kontrastují s kobaltovou modří nebe a sytou barevností architektonické kulisy. Dílo vzniklo roku 1994, kdy se Gott malování věnoval s rostoucí intenzitou a jeho plátna nacházela cestu i za hranice. Záhy po svém vzniku bylo vydraženo na aukci v Mohuči (28. 8. 1994), spojené s rodinou moderátora Dietera Thomase Hecka (viz štítek na rubu). Při konzultacích posouzeno Ivanou Gottovou, umělcovou chotí, a M. Remešovou, autorkou Gottovy monografie a výstavy. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.
Z kladívkové ceny díla majitel věnuje 20 % na podporu neziskové organizace Centrum Paraple.
Vyvolávací cena: 500 000 Kč
Odhadní cena: 800 000 – 1 200 000 Kč

Martin Herold: T.
olej na kovové desce, 2025, sign. na rubu, 110 × 85 cm
Okno jako zarámování světa zůstává pro Herolda trvalým motivickým východiskem – v obraze T. však k strohé architektonické ikonografii přistupuje figura. Na anonymní postavu v tmavém saku, zachycenou z boku a s tváří zacloněnou okenní příčkou, odkazuje v titulu pouhá iniciála: T. není portrétem, nýbrž stopou přítomnosti. Výmluvnějším aktérem se stává oranžovočervená industriální architektonická hmota v průhledu do dvora, jejíž sytý teplý tón razantně proniká do jinak šedavě chladné barevné škály. Volba kovové desky jako nosiče rezonuje s tématem odstupu a vydělení: materiál odolávající vsáknutí barvy, udržující hladký a takřka odcizený povrch, tu ztělesňuje to, co autor nazývá „emocionálním filtrem“ okna. V době, kdy se Heroldova malba stále soustředěněji upíná k abstraktnímu jazyku architektury při zachování narativního obsahu realistického zobrazení, vnáší přítomnost figury do neosobní skladby nenápadný, leč znepokojivý prvek neklidu. Obraz byl vystaven na výroční výstavě Prám X (10. 12. 2025–18. 1. 2026, Studio Prám, Praha) a pochází přímo z ateliéru umělce.
Z kladívkové ceny autor věnuje 20 % na podporu neziskové organizace Centrum Paraple.
Vyvolávací cena: 70 000 Kč
Odhadní cena: 100 000 – 150 000 Kč

Ota Janeček: Žena
bronz, 1943, sign. na podstavci, v. 161 cm
Plastika Žena vznikla roku 1943, kdy Janeček vstoupil do SVU Mánes, a patří k nejvýraznějším dokladům jeho přechodu ke kubistickému tvarosloví. Nejde však o kubismus analytický ani o geometrizaci ve francouzském smyslu; sochař zde volí polohu „měkkou“, jejíž zaoblené objemy pulsují organickým rytmem.
Ženská postava se v jeho rukách proměňuje v soustavu vyvážených hmot – plných, vydutých, vzájemně se prostupujících tvarů, jež skutečnost nenapodobují, nýbrž přetvářejí. Průchozí negativní prostor přestává být pouhou prázdnotou a stává se rovnocenným sochařským prvkem, jenž vybízí k pohledu ze všech stran a dílu propůjčuje neobyčejnou prostorovou živost. Tektonická stavba plastiky odráží Janečkovu základní tvůrčí rovnici: touhu po formě jako reflexi vnitřního neklidu. Vojtěch Volavka psal o rytmu volného verše, jímž umělec opěvuje krásu tvaru „viděného z několika stran, jednou se vzdalujícího, jednou se blížícího“. Organická práce s objemem a prostorem, kterou Janeček rozvíjel zcela samostatně, jej řadí do linie sahající od české kubistické plastiky Gutfreundovy generace až k soudobým evropským hledáním a předjímá tvůrčí spřízněnost s Henrym Moorem, s nímž se sochař osobně setkal v šedesátých letech. Dílo pochází z rodiny autora.
Z kladívkové ceny majitel věnuje 20 % na podporu neziskové organizace Centrum Paraple.
Vyvolávací cena: 500 000 Kč
Odhadní cena: 700 000 – 1 400 000 Kč

Jan Mikulka: Kompozice s granátovým jablkem
komb. tech. (olej, akryl) na plátně, 2026, sign. na rubu, 80 × 120 cm
Jan Mikulka ve svém nejnovějším velkoformátovém zátiší rozvíjí svou charakteristickou malířskou poetiku, v níž se virtuózní realismus propojuje s kontemplativní reflexí času a pomíjivosti. Dominantou obrazu je rozevřené granátové jablko, jehož rubínově červená zrna, vynořující se z křehké slupky, působí takřka hmatatelně. Kompozici doplňuje soubor pečlivě volených předmětů – porcelánová f igurka slona, fragment slupky, šálek a cukřenka v pozadí. Tyto prvky vytvářejí napětí mezi každodenností a estetizovaným artefaktem, čímž celek připomíná současný kabinet kuriozit. Tlumené ultramarínové pozadí scénu sjednocuje a posouvá ji do sféry nadreálného klidu. Precizní práce se světlem a odrazy na lesklém povrchu stolu podtrhuje autorovu technickou suverenitu a zároveň odkazuje na tradici klasického žánrového malířství, kterou však autor transformuje v obrazovou esej o křehkosti krásy a snaze uchovat prchavé okamžiky. Dílo pochází přímo z ateliéru umělce.
Z kladívkové ceny autor věnuje 20 % na podporu neziskové organizace Centrum Paraple.
Vyvolávací cena: 400 000 Kč
Odhadní cena: 600 000 – 1 000 000 Kč

Adéla Oliva: Procházka na Žofín
akryl na plátně, 2017, sign. na rubu, 140 × 114 cm
Malba s dominantní chromovou žlutí, jíž prosvítají a prorůstají modré a zelenočerné nánosy, tvoří jeden z typických projevů zralé gestické tvorby Adély Olivy. Plocha obrazu nepůsobí jako nanesená barva, ale jako živá hmota podléhající vlastním zákonům – erozi, praskání, rozpínání. Intenzivní žluť zde není pouhým podkladem, nýbrž aktivní silou vstupující do napjatého dialogu s temnými vrstvami. Autorčina metoda se pohybuje mezi řízenou akcí a odevzdáním se náhodě, s výraznějším důrazem na samotný materiál barvy a působení jeho struktury. Obraz nenabízí čitelný obsah; nabízí fyzicky přítomný prožitek. V době, kdy česká malba čím dál více míří k figuraci, zvolila Oliva vědomě opačný směr – abstrakci prožívanou zevnitř, jako zviditelněný portrét své mysli. Dílo bylo prezentováno na výstavě Noemi Smolik, Adéla Oliva, 2008–2017, Litomyšl, 2017, str. 49–50.
Z kladívkové ceny majitel věnuje 25 % na podporu neziskové organizace Centrum Paraple.
Vyvolávací cena: 120 000 Kč
Odhadní cena: 200 000 – 300 000 Kč

Jaroslav Róna: Ledovce v horském jezeře
olej na plátně, 2025, sign. PD, 100 × 80 cm, rám
Obraz Jaroslava Róny představuje imaginativní krajinu, v níž se motiv horského jezera proměňuje v poeticky stylizovanou, téměř snovou vizi. Na klidné temné hladině se rozprostírají ledové útvary, jejichž krystalické, geometrizované formy kontrastují s organicky podaným horizontem horského masivu v pozadí. Vrcholky hor, místy pokryté sněhem, uzavírají kompozici a podtrhují její monumentální meditativní charakter. Róna pracuje s typickou syntézou figurativnosti a imaginace. Ledovce nejsou pouhým záznamem přírody, ale stávají se autonomními objekty s téměř sochařskou kvalitou. Barevnost obrazu, kombinující chladné tóny tyrkysové, modré a zelené s jemnými růžovými akcenty, vytváří napětí mezi realitou a fantazií, mezi hmotností a lehkostí. Malba vyniká precizní modelací tvarů a emailově hladkým povrchem, který je pro autorovu tvorbu charakteristický. Celek působí jako zastavený okamžik v neexistujícím, vnitřně konstruovaném světě, kde se přírodní motiv proměňuje v symbolický obraz izolace, ticha a kontemplace. Dílo pochází přímo z ateliéru umělce.
Z kladívkové ceny autor věnuje 30 % na podporu neziskové organizace Centrum Paraple.
Vyvolávací cena: 280 000 Kč
Odhadní cena: 400 000 – 600 000 Kč

Emma Srncová: Adam a Eva v penzi
olej na dřevěné desce, 2003, sign. UD, 108,5 × 81,5 cm, rám
Hravá a lehce ironická parafráze biblického příběhu na obraze Adam a Eva v penzi s autorským podtitulem Adam má raději hrušky patří k reprezentativním dílů Emmy Srncové. Prostá kompozice zachycuje starší pár odpočívající pod ovocným stromem, v jehož koruně se ukrývá had jako připomínka dávného pokušení. Motiv odkazuje k rajské zahradě a stromu poznání, avšak místo dramatického okamžiku prvotního hříchu sledujeme klidnou scénu naplněnou smířením. Příběh, v němž Eva podala Adamovi zakázané jablko a oba byli vyhnáni z ráje, se zde proměňuje v laskavý pohled na stáří, kde velké dějiny ustupují každodenním radostem. Košík plný natrhaného ovoce pod dřímajícím hadem už není důvodem k trestu, nýbrž zdrojem potěšení ze zralých plodů a symbolem zaslouženého odpočinku po dobře odvedené práci. Eva drží jablko, zatímco Adam dává přednost hruškám. Tímto humorným detailem se posouvá tradiční výklad do osobitější roviny, dodávající obrazu nadhled a vlídnost. Dílo pochází přímo z ateliéru umělkyně.
Z kladívkové ceny autorka věnuje 25 % na podporu neziskové organizace Centrum Paraple.
Vyvolávací cena: 120 000 Kč
Odhadní cena: 200 000 – 400 000 Kč

Miroslava Zychová: Pootevřené dveře
komb. tech. (olej, tempera, koláž) na prošívaném plátně, 1969, sign. UD, 95 × 60 cm
Obraz vznikl v závěrečné fázi studií Zychové na pražské Akademii, v době nastupující normalizace, motiv pootevřených dveří je tudíž obtěžkán neopominutelným dobovým podtextem: stojíme na prahu mezi tím, co bylo možné, a tím, co přestávalo být. Zychová zde uplatňuje svůj charakteristický postup „malované asambláže“, v níž malba organicky srůstá s nalezenými fragmenty skutečnosti – nášivkami, tištěnými texty a mapou Stockholmu upomínající k návštěvě, na niž autorka dodnes vzpomíná s hlubokou nostalgií: „Rok 1969. Asi 14 dní u známých ve Švédsku. Doba, kdy se ještě mohlo bez problémů odjíždět. Zanedlouho se hranice uzavřely. Srpen – rok po invazi. Na náměstí ve Stockholmu velká demonstrace na podporu ČSSR, na kterou dohlíželo několik policistů na koních (nevídané). Všechno krásnější, i vzduch průzračnější, čistší, blízkost moře… Obyčejné plechovky s limonádou potištěny fotografiemi restaurací byly krásné, krásné byly i reklamy v časopisech. V kavárnách staré dámy v kloboučcích – pohled jaký v Praze nevidět. […] Je to dávno, ale pro mne období velmi důležité – i když pouhé nakouknutí dveřmi, které se na chvíli pootevřely…“ Nosným prvkem je samotný materiál – prošívané plátno vnášející do díla haptickou, rukodělnou kvalitu. Vzdušná levá polovina s rukou vysouvající se ze dveří kontrastuje s pravou, planoucí hustotou koláže; napětí mezi prázdnem a plností, hmotou a iluzí tvoří ústřední dramaturgii díla. Pootevřené dveře tak stojí na rozhraní tzv. rauschenbergovského popu a „kaleidoskopického stylu“ přelomu let 1969–1970 a předznamenávají klíčový cyklus Anabela (1970–1971). Dílo pochází přímo z ateliéru autorky a bylo vystaveno na autorčině retrospektivě a reprodukováno v monografii vydané k její příležitosti (P. Ondračka, Miroslava Zychová 2015, 2. doplněné vydání, Městské muzeum a galerie Hlinsko, 26. 9. – 8. 11. 2015, kat. č. 57, str. 42).
Z kladívkové ceny autorka věnuje 20 % na podporu neziskové organizace Centrum Paraple.
Vyvolávací cena: 80 000 Kč
Odhadní cena: 100 000 – 150 000 Kč